V březnu letošního roku 1980 jsem už byl dva roky členem tělovýchovné jednoty Sokol Milo v Olomouci – Nové Sady a členem jejího výboru s funkcí pokladníka a mzdového účetního. Jako starobní důchodce tam nalézám docela příjemné vyžití a cítím se trochu užitečný pro tělovýchovu a sport, který jsem celý život měl rád a jemuž jsem v jinošském věku věnoval téměř všechen svůj volný čas. Když mě výbor jednoty v květnu na návrh mého staršího přítele Oldřicha Masného, hospodáře jednoty, požádal, abych se ujal doplnění kroniky jednoty podle zachovalých poznámek dřívějších funkcionářů za dobu od druhé světové války až po dnešek, dlouho jsem se nad tím zamýšlel. Jednota Sokol v olomouckém předměstí Nové Sady byla založena již v roce 1910, tedy v době, kdy Čechy a Morava byly součástí habsburské Říše rakousko-uherské a sama Olomouc i mnohá předměstí byly osídleny z velké části německy mluvícím obyvatelstvem. Má tedy “naše” sokolská jednota do dnešních dnů bohatou historii, kdežto mé členství v ní trvá zatím pouze dva roky a předtím jsem ji znal jen z novin jako Sokol Nové Sady, Sokol Dynamo a Sokol Spoje. Nemám tedy vlastní zážitky z dřívější činnosti jednoty. Po úvahách jsem dospěl k rozhodnutí, že se úkolu mně nabízeného nemohu s dobrým svědomím ujmout.

Naproti tomu ve mně však v této době uzrál úmysl sepsat vzpomínky z mého vlastního života a věnovat je svým milým vnukům Tomášovi a Petrovi v Ostravě-Porubě a Kateřince a Davidovi v Mariánských Lázních.

Nebude to žádná kniha pro veřejnost! Bude to vzpomínání určené jen pro vás, abyste aspoň ve zkratce poznali původ a život čtyř generací svých předků z Prausova rodu – tedy svého otce, můj co by vašeho dědečka, mého otce a mého děda. Vzpomínky – dokončím-li je – by tedy měly obsáhnout údobí od roku 1860, kdy se narodil můj děd Augustin Prause, až do roku 1980, kdy se v měsíci červnu odhodlávám k jejich sepisování. Přitom nechci vynechat ani památku rodičů mé maminky, tedy mého druhého dědečka a babičky Martinkových, ani vzpomínku na rod Špundových a Nevrlých, z nichž pochází moje manželka Jarmila, rozená Špundová, vaše babička, vy milí kluci a Katko! Vašim rodičům jsem předal rodopisy všech těchto čtyř rodů, sestavené k datu 1. prosince 1975. Nezapoměňte si jej dát každý pro sebe okopírovat a připojit jako přílohu k těmto vzpomínkám.

Nejsem žádný vzdělaný nebo diplomovaný historik, proto bych byl rád, abyste ani v pozdějším svém věku mé vzpomínky neposuzovali s nějakou odbornou kritikou. Chtěl bych jen, abyste kromě pochopení záznamů rodinných údajů a událostí ze vzpomínek také vycítili, jak se v průběhu života čtyř vám předcházejících generací úplně převratně změnil životní styl lidí, jak revolučně do něj zasáhl vývoj uspořádání lidské společnosti a technizace, jaké změny a vliv na další osud našeho národa vyvolaly poslední dvě světové války apod. Také bych rád svým popisem našeho života u vás vyvolal touhu, abyste se po dosažení duševní vyzrálosti dokázali lépe vyrovnat s nároky na citové vyžití, na lásku člověka k člověku, abyste v této oblasti života nezůstali pozadu za pádícím technickým pokrokem, který sám člověku ke štěstí nestačí!