Maminka mé ženy Anežka, provdaná Špundová, se narodila v Lutíně 8. ledna 1890 manželům Josefu a Barboře Nevrlým, kteří byli majiteli selského gruntu čp. 12. Grunt stojí dodnes v blízkosti bývalého gruntu Špundových čp. 9 na lutínské návsi blízko obecní kapličky. Byla nejmladším děvčátkem rodiny, kromě ní měli Nevrlí 2 syny. Starší z nich se v dospělosti oženil a usadil na grunt v Těšeticích (po deseti letech manželství zemřel), mladší syn Augustin se oženil až v roce 1918, za 2 roky po smrti svého otce, a převzal rodný grunt: své matce Barboře postavil nový výměnek čp. 89 s obvyklým hospodářským příslušenstvím a při něm pro sebe založil nový ovocný sad.
Rodinu Nevrlých jsem postupně po svém příchodu do Lutína dobře poznal ještě před uzavřením sňatku s mou ženou Jarmilou, ovšem kromě manželčina dědečka Josefa Nevrlého, který zemřel v roce 1916, a kromě jejího strýce Aloise z gruntu v Těšeticích, který zemřel v roce 1921 a jehož dvě dcery s maminkou, znovu provdanou Procházkovou, se mezitím přestěhovaly do Blatce u Olomouce. Ale i tyto dvě manželčiny sestřenice z Blatce jsem později poznal, protože přijížděly navštěvovat svou lutínskou babičku (Hanáci užívali názvu “stařenka”) Barboru Nevrlou, která zejména moji a Havelkovu rodinu též často a srdečně hostila až do své smrti v roce 1951. Dožila se plných 90 let. Přehled rodu Nevrlých včetně rodičů “stařenky” Barbory i rodičů jejího předčasně zemřelého muže jsem zachytil v rodopisu z 1. února 1976.
Anežka Nevrlá se za mého tchána Rajmunda Špundu provdala 3. července 1911, ale z vyprávění své manželky jsem se dověděl, že na Špundově gruntě zvlášť šťasná nebyla. Za 12 let manželství, které pak trvalo dál až do roku 1934, přivedla na svět čtyři dcerušky, ale touženého syna, dědice gruntu a pokračovatele rodu Špundových se tchán nedočkal. Její nespokojenost i značné pracovní zatížení při činnosti tehdejší hospodyně na gruntě jí nahlodaly zdraví tak, že se u ní dokonce projevila tuberkuloza plic. V letech 1933-1934 se léčila v sanatoriu v Jevíčku, ale bezvýsledně. Přijela včas domů, aby zemřela 19. června 1934 v kruhu svých drahých. Měl jsem tehdy již známost s její dcerou Jarmilou a tak jsem se účastnil pohřbu její maminky společně s přítelem Gebauerem z Opavy-Palhance, který byl mým starším kolegou u Sigmundů a “chodil” tehdy s další dcerou Špundových Anežkou (provdanou později Havelkovou).
Pozůstalá děvčata Špundova po ztrátě maminky našla velkou oporu u své “stařenky” Barbory Nevrlé. Už před svým sňatkem jsem u ní byl i já přijat s velkou přízní, podobně jako moji švagři Smička a Havelka. Rád jsem ji s manželkou navštěvoval a jistě se na ty návštěvy dobře pamatují i naši “chlapci” Jarka a zvlášť starší Pepek.
