Tato kapitola bude krátká, protože jste ještě mladí. Chci jen, abyste věděli, jak jsme se s vaší babičkou nad každým z vás radovali, jak jsme se těšili na každou novou vaši fotografii, které jsme dostávali od vašich rodičů, když vám začali počítat první měsíce a roky vašeho věku.
Dědeček Štorkán z Hrotovic využil každé příležitosti k fotografování Katky a Davídka na barevných dia-filmech a vždy na nás nějakým dia-obrázkem v rámečku pamatoval. Vy jich jistě budete mít celou sbírku, hezky si je uspořádejte a uchovávejte!
V Ostravě zase Tomášek a Péťa budou mít bohatou sbírku nejrůznějších černobílých fotografií malého i velkého formátu, vždyť váš tatínek si brzy po narození Tomáška koupil drahý japonský fotoaparát Petri a i při studiích a zaměstnání si našel čas na mnoho pěkných zvětšenin. I my od něj máme mnoho krásných snímků z prvních let vašeho dětství, Tomáši a Petře. Nežli měl svůj fotoaparát, používal mou starou zrcadlovku Roleicord, která sloužila po celý život od roku 1938 už mně.
Podobně jsem později půjčil svůj fotoaparát Altix-V na kinofilm vašemu otci, Katko a Davídku. Až asi v roce 1979 koupil nový moderní japonský fotopřístroj, můj starý Altix z roku 1955 mi vrátil, přidal mi k němu expozimetr, a já jsem na něj v roce 1980 ještě natočil 3 barevné dia-filmy obrázků, většinou dost zdařilých.
Bývalý náš rodinný domek čp. 139 v Lutíně se zahradou si snad trochu pamatuje jen Tomáš a Péťa se tam pozná jen na fotografii, neboť jsme se z domku vystěhovali 5. listopadu 1972. Vaše maminka k nám do Lutína ráda s vámi jezdila, vždyť se tam i naučila jezdit na kole. Davídek a Katka už náš lutínský domek nepoznali, vy jste u nás hostovali už jen v našem novém družstevním bytě v Olomouci, a to bohužel jen vzácně. Zatím si ale v kuchyni zachycujeme současně s Ostraváky míru vaší výšky, měli bychom to doplňovat i údajem váhy. Vaše maminka nás však v Lutíně ještě ke konci studií zastihla a krátce u nás pobyla, vždyť byla v Olomouci asi 3 měsíce po ukončení vysoké školy zaměstnána (bydlela v internátě Moravských železáren). Vy jste zato dobře již užili venkova u dědečka a babičky v Hrotovicích, že ano. Však jsme tam s vámi v roce 1978 v létě i my oba pobyli několik dnů a dědeček Štorkán nás povozil po pěkném okolí. Prohlédli jsme si společně Třebíč včetně zámku a katedrály, Dalešickou přehradu na Jihlavce, staveniště nové atomové elektrárny v Dukovanech a j. Zdalipak si na to po létech vzpomenete, jak jsme společně obdivovali rodný kraj vaší maminky.
